Karate Znamenáček – Česká Lípa, Česká Kamenice, Doksy, Libouchec

Rozhovor po MS: Bára,Sára,Dora,Áďa

DSC_0647

Některé soupeřky nás nemají zrovna rády

Karatisté Sport Relaxu Česká Lípa přivážejí z různých akcí, ať už domácích či zahraničních, pravidelně cenné kovy. Jedním z posledních úspěchů byly medaile z MS, které se konalo v Polsku. Čtyři „zlaté“ závodnice jsme po jejich tréninku vyzpovídali.

Bylo to pro vás určité překvapení, co jste dosáhly? Jak vnímáte zlatý úspěch?

Dora Blechová: Je to pro nás všechny samozřejmě velký úspěch. Ale hodně jsme na to trénovali. Protože to bylo mistrovství světa, tak jsme všichni měli velkou trému. (úsměv)

Bára Znamenáčková: Když si vzpomenu, že je to náš sen odmalička, tak přišlo po úspěchu i dojetí.

Sára Ješetová: Tak přikvapení to určitě bylo. Jak už říkala Dorča, měly jsme velkou trému, ale dokázaly jsme to.

Adéla Šinerová: Byla jsem samozřejmě moc ráda, že jsem vyhrála. Myslela jsem si, že mám nějakou šanci na úspěch, ale to se předem neví, jak to může dopadnout. A také jsem byla hrozně nervózní.

Patří zlatá medaile z tohoto šampionátu mezi vaše největší úspěchy?

Dora: Pro mě je to největší úspěch. Dále si vážím vítězství na Grand Prix v kata týmech, na Czech Open jsme byly třetí. Vyhrály jsme i MR ve starších žákyních.

Bára: Já bych to zařadila také mezi největší úspěchy. Zatím můj největší úspěch bylo vítězství na MR WKF. Určitě si vážím i vítězství na krajských přeborech.

Sára: Určitě řadím toto vítězství hodně vysoko. Jak zmínila Dorča byly tam dále i nějaké „grandpíky“, mistrovství republiky a tak.

Adéla: Tohoto úspěchu na MS si vážím, ale je pravda, že na některých závodech to bylo ještě těžší.

Co je dál vaším snem?

Dora: Určitě bych chtěla jet znova na MS. Ráda bych i vyhrála ME. A hlavně se chci samozřejmě dál zlepšovat.

Bára: Určitě bych chtěla zavítat na MS WKF a zabodovat v jednotlivcích. A pak bych také chtěla vyhrávat různé mezinárodní závody jako je třeba Grand Prix v Hradci Králové, kde vždy bývá velká konkurence.

Sára: Také bych ráda jezdila na další mistrovství světa. A samozřejmě uspět na ME či na republice. A zlepšovat se.

Adéla: Ráda bych jednou uspěla na MS WKF. Ale teď můj nejbližší cíl je uspět na MR. A také jako holky se chci hlavně zlepšovat v karate.

Mluvily jste o nervozitě. Dá se jí nějak zbavit?

Dora: Já měla trému třeba týden před mistrovstvím. Přestala vlastně až ve chvíli, kdy nás vyhlásili.    Člověk se musí časem otrkat. (úsměv)

Bára: Tak já bych řekla, že už otrkané jsme. Máme za sebou hodně závodů, přesto ta tréma tam pořád je. Zatím přesně nevím, jak se jí zbavit. (úsměv)

Sára: Já mívám trému např. hodinu před tím, než jdu na plac.

Adéla: Já jsem vždycky hrozně nervózní. Zavírám oči, abych se uklidnila. Uklidním se, když si tu kata zacvičím, abych si to všechno projela.

Jak jste se vlastně dostaly ke karate?

Dora: Už když jsem byla malá, tak jsme měla hodně ráda různé sporty. Mamka se rozhodla, že mi vybere nějaký sport. Dohodli se s taťkou, že by mě mohli dát na karate. Nejdříve jsem trénovala od tří a půl let na Špičáku, od šesti let trénuji zde u pana Znamenáčka.

Sára: Mám ráda celkově sporty. Naše rodina je sportovně založená. Se ségrou jsem původně chodila na aerobic, ale mě to pak úplně přestalo bavit. Pak jsme se s mamkou dohodly, že mě dá sem na karate, protože zná pana Znamenáčka. Pak jsme se seznámily s holkama a utvořily jsme tým, který funguje už šest let.

Jak vnímají vaši kamarádi, a celkově okolí, že děláte karate?

Dora: Když jsem ve škole přišla s tím, že jsem vyhrála mistrovství světa, tak učitelka i spolužáci mi gratulovali. Do druhého dne rozkřiklo po celé škole. A v pátek jsem slyšela v rozhlase, jak říkají, že jsem vyhrála na MS. To mě moc překvapilo a samozřejmě potěšilo.

Sára: Tak nějací kluci mají určitý respekt. Ale samozřejmě to karate nemůžeme jen tak používat. (úsměv)

Co vás čeká do konce roku?

Dora: V jednotlivcích i v kata týmech nás čekají mistrovství České republiky WKF. To bude v prosinci. A pak nás čeká Vánoční cena To je náš oblíbený závod. Jezdí tam hodně závodníků a je to těžké se prosadit.

Stává se vám někdy na závodech, že už z vás mají soupeřky respekt už třeba jen proto, že patříte do tak úspěšného klubu jako je Sport Relax.

Bára: Já mám takový pocit z mých soupeřek , že nás zrovna extra nemají rády. Některé se semnou baví, jiné zas jen odseknou ahoj a to mi vadí. Přitom já se ráda se všemi bavím.

Sára: Když tam jsou některé dobré týmy, tak jsme podělané my (všechny se rozesmějí).