Karate Znamenáček – Česká Lípa, Česká Kamenice, Doksy, Libouchec

Hanka Ulíková – rozhovor

MCR - dorost 2009 002

Ulíková Hana

1.Hanko , prozraď nám na začátek něco málo o sobě?
Jmenuji se Hanka Ulíková, je mi 18 let. Dokončuji Gymnázium v České Lípě, takže se teď pilně připravuji na maturitní zkoušky.
2. Jak jsi začínala s karate a pověz nám něco o tvém klubu?
S karate jsem začala v roce 2000, mým první trenérem by pan Racek, kterého jsem si velmi oblíbila. Poté jsem trénovala pod vedením Ondry Samka. Nakonec jsem začala chodit k panu Znamenáčkovi a u něj trénuji do dnes. S karatem jsem začala, protože můj taťka chtěl vždycky dělat karate, ale nikdy nemohl kvůli svému zdravotnímu stavu. Tímto mu umožňuji splnit jeho sen, jsem ráda a zároveň mě karate opravdu baví.

3. Převažuje kata nebo kumite?
Převažuje u mne kata, kumite jsem se také věnovala. Díky zranění ze závodů bych už neměla nikdy dělat kumite, ale myslím si, že to nebude tak horké a ke kumite zase vrátím.

4.Jaká kata je pro tebe nejoblíbenější?
Je jich více, každá má své kouzlo, ale myslím, že skvělým vysvětlením a rozebráním katy panem Sinhou je má nejoblíbenější kata Bassai Dai.

5.Jaký je tvůj nejoblíbenější karatista?

Mým nejoblíbenějším karatistou je můj trenér, pan Znamenáček. Je to úžasná osoba, když se něco děje, dokáže výborně poradit. Nikdy jsem ještě nepotkala tak pozitivně vyzařujícího člověka. I když třeba přijdu na trénink naštvaná, jeho tréninky mě tak odreagují, že odcházím s vynikající náladou.
6.Co Ti dalo a vzalo karate?
Karate mi pouze dává, nic nebere. Karate není jen sport, je to životní cesta. Karate mi pomohlo skrz závodění zbavit se obrovské trémy cvičit před někým a trénováním dětí i trémy z mluvení před “davem”. Karate učí, jak se chovat, ovládat hněv a výbuchy – za což jsem opravdu vděčná jakožto trémistka a poměrně výbušný člověk.
7.Co se to líbí na karate a jak to teď vnímáš?
Líbí se mi hlavně v našem klubu, že panuje pohoda a přátelství mezi všemi. Ano občas se tam našly rušivé elementy, ale poznaly, že buď musí změnit svůj přístup nebo skončily. Teď už karate nevnímám pouze jako sport, je to i způsob životní cesty. Naučilo mě toho, jak jsem se už zmínila, spoustu.

8.Co tě ještě kromě karate zajímá a čemu se věnuješ ve volném čase?
.Ve volném čase se momentálně hodně věnuji studiu do školy, takže toho volného času opravdu nemám mnoho. Když už ale nějaký je, tak trávím se svým přítelem a kamarády.
9.Kterého výsledku si ve své sportovní kariéře nejvíce vážíš a proč?
Možná to bude znít divně, když jsem minulý rok vyhrála MS. Přesto si nejvíce vážím 2. místa z MČR 2009, v té době jsem se musela hodně zlepšit, protože jsem na své cestě do finále porazila mnohé soupeřky, s kterými jsem předtím prohrávala.
10.Jak vypadá tvůj běžný tréninkový den?
Poslední dobou moc tréninkových dnů nemám. Ale většinou je to, že ráno vstanu, protáhnu se, najím se a hurá do školy. Po škole buď rovnou na trénink nebo k příteli a na trénink. Po tréninku domu, naučit se vše, co je potřeba a jít zase spát.
11.Máš nějaký osobní recept na úspěch?
Určitě, trénovat, trénovat, trénovat, ale není to jen o fyzické námaze. Člověk si musí trochu věřit., protože když nastoupí na tatami s tím, že je to těžký soupeř a určitě to nezvládne, tak to opravdu nezvládne. Když už jsem nastoupená na kata a mám AO, tak se snažím co nejméně koukat na to, jak soupeřka cvičí, ale říkám si, že to zvládnu a kdyby to náhodou nevyšlo, tak příště už jí opravdu porazím.
12.V čem si myslíš, že dlí tajemství Tvého úspěchu? Máš přece jen už pěknou
sbírku medailí z významných závodů?

Určitě velkou část mého úspěchu tvoří výborné přípravné tréninky, ale nemalou součástí je, již zmiňovaná, sebedůvěra.

13.Čím je pro tebe tvůj trenér?

Můj trenér je pro mě vzorem, jak už jsem říkala. je plný pozitivní energie. Přijde mi úžasné, jakým způsobem u nás v klubu funguje komunikace. Není to naštěstí jak v jiných klubech, kde žáci nemají úctu ke svému senseiovi, tykají si a chodí se často opíjet někam do hospody.
14.Je něco co by si chtěl vzkázat karatistům, případně začínajícím závodníkům
ve Sport Relaxu?
Určitě bych chtěla popřát mnoho štěstí. Vzkázala bych snad ještě aby závodníci z případné prohry nevěsili hlavu, ale začali se více zdokonalovat, protože prohrou není všem dnům konec, může se to povést příště.

15.Jaké máš plány a cíle do budoucna ?
Mé plány do budoucna momentálně jsou dokončit úspěšně střední školu a udělat přijímačky na vysokou.

16.Kdo nebo co je Tvoji životní oporou?
Mou největší oporou jsou pro rodiče, kteří toho pro mě dělají opravdu moc. Pak je to určitě sensei a samozřejmě také můj přítel.

17.Komu bys chtěl(a) závěrem rozhovoru poděkovat anebo vzkázat?

Chtěla bych poděkovat rodičům a samozřejmě také panu Znamenáčkovi, který mi ukázal správnou cestu a pomohl mi potlačit mé negativní vlastnosti.