Karate Znamenáček – Česká Lípa, Česká Kamenice, Doksy, Libouchec

Ondřej Samek- reprezentant ČR -rozhovor

ondra

Sport relax  text neupravuje.

  • 1.Ondro , prozraď nám na začátek něco málo o sobě?

Jmenuji se Ondra Samek, ale všichni mi říkají Samík. Dokončuji bakaláře v Ústí nad Labem, obor Aktivity v přírodě. V Praze žiji se svou přítelkyní, pracuji zde a jsem členem týmu ASC DUKLA Praha.

2. Jak jsi začínal s karate a pověz nám něco o tvém klubu?

S karate jsem začal v roce 1994, kdy jsem nastupoval do první třídy. Rodiče mě na něj dali. Navštěvoval jsem tehdy v České Lípě klub KK Mandík. Zde jsem se naučil své první poznatky. Nyní tento klub neexistuje. Pan Mandík působí jen jako rozhodčí. Od roku 1998 jsem členem Sport Relaxu. V dnešní době to již není jen mateřský oddíl, ale i má druhá rodina. Bohužel ze studijních důvodu nemohu tolik chodit na tréninky v České Lípě.

3. Převažuje kata nebo kumite?

Zhruba od roku 2007 nejezdím kumite na závodech. Po přestupu z juniorské kategorie do seniorské. Převážně jezdím závody federace JKA, kde je kumite bez rozdílu hmotnosti. S mou menší postavou a váhou jsem mezi “čahouny” neměl tolik šancí. Proto se věnuji kata, kde tyto proporce tolik nevadí. Na letošních Akademických hrách jsem byl i členem kumite týmu za univerzitu. Bylo zajímavé po těch letech v kumite závodit. Na tréninku se kumite věnuji stále. Je to jedna strana mince karate.

4.Jaká kata je pro tebe nejoblíbenější?
Každá kata má své kouzlo a své opoctatnění proč je. Kata se dá rozdělit do dvou období karateky. První je období závodní. Zde se cvičí předepsané katy a katy, které dle pravidel jsou výše postavené a zaručí nám více bodů na soutěži. Toto období je velmi složité. Kata se stále upravují dle standartizace svazů. Velmi obtížné pro závodníka. Druhé období je pozávodní nebo pro někoho to první, pokud nikdy nezávodil. Období, kdy se nemusí “nic” řešit. Každý cvičí dle svého vnímání a dle učení svého senseie. Každý závodník se na toto období těší. Nebude se muset “ničemu” podřizovat. Oblíbenou kata úplně nemám. Ale rád cvičím kata Sochin.

5.Jaký je tvůj nejoblíbenější karatista?

Oblíbeného karatistu jsem asi nikdy neměl. Vždy jsem si bral zkoumal od každého jen to co se mi líbilo a zdálo dobré a funkční.

6.Co Ti dalo a vzalo karate?

Nedá se říct karate. Pokud se dítě věnuje jakémukoli kroužku tři a víckrát týdně, tak mu to bere čas. To vezme asi každému. Když je starší zjistí, že to není, tak zlé. Nemá důvody se shlukovat s pochybnými lidmi a tak podobně. Karate mi dalo hodně věcí. Naučilo chování, jednáni s lidmi i dětmi a dalo poznat pokory. Dnes využívám to co jsem se naučil od starších karateků nebo senseie.

7.Co se to líbí na karate a jak to teď vnímáš?

Karate nebo jiný sport. Je to styl života. Každý máme jiný a přece stejný. Nedovedu říct co se mi líbí nebo nelíbí na karate. Je to “droga” a každý máme jiné dávkováni.

8.Co tě ještě kromě karate zajímá a čemu se věnuješ ve volném čase?
Z bojových umění je to ninjutsu, které bych někdy rád vyzkoušel. Ve volném čase se věnuji oudoorým sportům. Už název mého studijního programu říká vše. Krom vody se snažím i o skalní lezení. Diky přítelkyni, která má chalupu v Českém Ráji se tomu mohu po boku s ní věnovat. Před i za barákem je spousta skal. Překrásné místo i na meditování.
9.Kterého výsledku si ve své sportovní kariéře nejvíce vážíš a proč?

Vážím si každého dosaženého výsledku. Každý je krásný. A ty, kdy má člověk možnost mít na hrudi lvíčka jsou ještě krásnější. Vážím si nejvíce toho, kdy mohu o výsledek bojovat po boku se senseiem. Úspěch, kterého si vážím nejvíce je, že jsem se stal členem ASC DUKLA Praha.

10.Jak vypadá tvůj běžný tréninkový den?

Tréninkové dny mají hodně variant. Ráno když vstanu, tak si občas zacvičím 5 tibeťanů na protažení a rozehřátí těla na den. Poté odcházím do práce, kde osm hodin pracuji. Zde zařazuji dle práce na den nějaké posilováni a tak. Odpolední tréninky jsou různé. Krásné by bylo mít možnost dvakrát denně trénovat. Být profesionálem.

11.Máš nějaký osobní recept na úspěch?

Receptů má každý spoustu. Ten pravý však nikdo neprozradí. Možná ho ani sám dotyčný někdy nezná.

12.V čem si myslíš, že dlí tajemství Tvého úspěchu? Máš přece jen už pěknou
sbírku medailí z významných závodů?

Tajemství? Asi v tom prostě chtít a brát plně to co trenér dává. Za každým úspěchem je plno dřiny a potu. A tohle všechno k tomu ještě bolí. To Vám potvrdí každý vrcholový sportovec.

13.Nyní už trénuješ kvůli škole ve Sport Relaxu míň ,ale sleduješ nyní výsledky
současných závodníků v karate klubu Sport Relax a je někdo kdo tě zaujal?

Trénuji méně. To máš pravdu. Výsledky sleduji na webu klubu nebo na síti Facebook, kde má klub svou stránku. Přesné jméno si nepamatuji, ale mám radost, když vidím , že stále cvičí lidé co jsem i já kdysi trénoval.

14.Je něco co by si chtěl vzkázat karatistům, případně začínajícím závodníkům
ve Sport Relaxu?

Chtěl bych všem popřát hodně štestí v této cestě životem. Je to dlouhá cesta. Popřát hodně úspěchu a tvrdou přípravu. Ta se vždy vrátí v jiné formě.

15.Jaké máš plány a cíle do budoucna ?

Plány jsou asi takové. Dokončit studia! Najít si kvalitní zaměstnáni a pokusit se o dálkové navazující studium.

16.Kdo nebo co je Tvoji životní oporou?

Mou podporou jsou rodiče, kteří mě podporují ve všem a od samého začátku. Za to bych jim chtěl moc poděkovat. Díky mami a tati!! Dnes je podporou má přítelkyně, která se o mě stará. Jistě to nemá se mnou jednoduché, proto bych chtěl poděkovat i jí!

17.Komu bys chtěl závěrem rozhovoru poděkovat anebo vzkázat?
Chtěl bych poděkovat Sport Relaxu a panu Znamenáčkovi za vše co pro mě udělal. A mému šéfovi z ASC Dukla Praha majoru Kinkoru, který se o mě bezvadné stará. Děkuji, že mohu hrdě nosit oba znaky.